Jen málokterá část České republiky se může pochlubit tak bohatou a pestrou historií těžby rud jako právě Podblanicko. Z regionálně-geologického hlediska lze na území Podblanicka rozlišit několik základních oblastí na která jsou vázána ložiska rudních surovin. Západní část oblasti tvořená vulkanosedimentárními horninami svrchního proterozoika a vyvřelinami středočeského plutonu je charakteristická největší koncentrací výskytů zlata v Českém masivu. Zde se nachází historicky významná ložiska zlata Jílové, Nový Knín, Libčice a Smolotely, nově objevená ložiska zlata ve 20. století Čelina a Mokrsko, i mineralizace zlata a antimonu u Krásné Hory nad Vltavou a Milešova. Centrální část oblasti byla ovlivněna tektonickou strukturou příkopové propadliny Blanické brázdy, na kterou jsou vázána významná ložiska zlata, stříbra a polymetalických rud. Jižní část Podblanicka sousedí se zónou mineralizace zlata a wolframu mezi Pacovem a Humpolcem, a při východním okraji se nalézá historicky významné skarnové ložisko železných rud (magnetitu) Vlastějovice.
Zlaté rudy
Archeologické nálezy potvrzují, že nejstarší využívání ložisek probíhalo již v období od 5. do 1. století př. n. l. v době keltského osídlení. Zlato bylo získáváno rýžováním ze zlatonosných štěrkopísků na řekách Sázava, Vltava, Kocáby a Blanice, i na jejich menších přítocích. Novou vlnu rýžování zaznamenáváme v průběhu 12. a 13. století společně se získáváním zlata z rozpadlých hornin v okolí primárních ložisek. Kutáním primitivním způsobem do hloubek okolo 50 metrů pod povrch se zlato začíná těžit ve větší míře ve 13. až 14. století. Toto období představuje historicky důležitou etapu těžby zlata. Až do současnosti můžeme v terénu nalézat různé pozůstatky dokládající rozsah těžební činnosti, jako jsou rýžovnické sejpy na mnoha místech v blízkosti vodních toků a rozsáhlá pásma obvalů v okolí Jílového, na Novoknínsku, Krásnohorsku, Sedlčansku a také v okolí Louňovic Pod Blaníkem. Přibližně od 15. století začala těžba a produkce zlata na Podblanicku postupně upadat. Významným impulsem pro těžbu zlata bylo znovuobjevení ložiska Roudný u Vlašimi na konci 19. a počátkem 20. století, které se v této době stává nejvýznamnějším ložiskem zlata. Poslední těžba zlata byla ukončena v roce 1968 na dole Pepř v blízkosti Jílového u Prahy.
Stříbrné rudy
Výskyty stříbronosných polymetalických rud na Podblanicku jsou vázány hlavně na tektonickou strukturu Blanické brázdy. Od 16. století probíhala drobná těžba na více místech v rudních revírech Stříbrná Skalice, Hory Matky Boží, Stará Vožice a Ratibořské Hory. Bezesporu nejvýznamnější byla těžba stříbronosných rud ve starovožickém a ratibořskohorském rudním revíru. Těžba zde byla zahájena v průběhu 16. století a přetrvala až do začátku minulého století. Dochované zbytky odvalů poskytují dodnes pěkné ukázky minerálů polymetalických žil. Zajímavým výskytem stříbro-měděné polymetalické mineralizace je Stříbrnice u Zvěstova, nedaleko Louňovic pod Blaníkem. Měděné rudy (bornit a chalkozín) a stříbro, které je zde doprovázelo byly těženy v průběhu 18. století.
Ostatní rudy
Železné rudy byly od 16. století dobývány ve východní části Podblanicka u Vlastějovic nad Sázavou. Ložisko Vlastějovice představovalo jedno z významných magnetitových ložisek na území České republiky. Jeho těžba byla definitivně ukončena v roce 1967. V roce 1977 byl v prostoru části ložiska otevřen kamenolom, který zničil většinu stop po starých dobývkách. Antimon byl těžen společně se zlatem od 19. století v okolí Krásné Hory a Milešova. Jeho těžba byla ukončena v r. 1923. Pyrit (FeS2) byl patrně od 16. století dobýván jižně od Konopiště, a na lokalitě Chlum přibližně 5 km západně od Benešova. Zdejší pyrit byl využíván i jako přísada při hutnění chudých stříbrných rud. Pyrit byl dovážen do hutí, které pracovaly v okolí Ratibořských Hor a dokonce až k hutím nedaleko Suchdola nad Lužnicí.