Právě se nacházíme v oddělení Tuškov, nazvaném podle stejnojmenného vrchu. Při vrcholu Tuškova se zachovaly zbytky valů jedné ze 14 bašt, vybudovaných v roce 1467 vojskem Jiřího z Poděbrad při obléhání hradu Konopiště.
Vrch Tuškov (393 m n. m.) je porostlý přibližně 140 let starým lesem, který je svým složením blízký původním dubohabrovým lesním společenstvům v benešovské pahorkatině. Převažují v něm dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus vulgare), lípa malolistá (Tilia cordata), borovice lesní (Pinus sylvestris), javor klen (Acer psudoplatanus) a jedle bělokorá (Abies alba). V prostoru Tuškova byly vysazovány okrasné dřeviny již za vlastnictví Vrtbů (1716-1830). Svědčí o tom soupis od zahradníků J. Lahovského a J. Petsche z roku 1831, v němž je odtud zdokumentováno 140 druhů a 250 kultivarů.
Na místě bývalých polí, kde se říkalo „Za Tuškovem“, byly v letech 1898 až 1899 vysázeny stromy do vznikajícího novokrajinářského parku. Cesta vede vysokým lesem, jehož jižní polovinu tvoří buk lesní (Fagus sylvatica) a severní polovinu javor klen (Acer pseudoplatanus), převážně v kultivaru ´Purpurascens´ s červenými listy.
Za lesem na jižní louce nás upoutá nádherná dvojice převislých forem buků lesních (Fagus sylvatica ´Pendula´).
Po přímé cestě, přes křižovatku, pokračujeme do oddělení V Syrých, které bylo založeno současně s oddělením Tuškov. Odbočka z křižovatky doprava vede ke kapličce sv. Anny. Odbočka doleva se vrací k Růžové zahradě. My však pokračujeme rovně k soše Sapfó. Na první louce nepřehlédneme druhou dvojici převislých buků lesních a nedaleko od nich pozoruhodný kultivar ´Roseomarginata´ téhož druhu s výrazně růžovým okrajem listů.
Část parku nazývanou Tuškov tvoří v převládající části ekosystém (tj. funkční soustavu živých a neživých složek životního prostředí, které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase), označovaný běžně jako les. Les pěstovaný v parku je však velmi ovlivněn lidskou činností, je změněn jeho charakter i význam. Lesem se rozumí všechny lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa, tedy i lesní cesty, lesní školky a oplocenky, dočasné mýtiny a další. Základním prvkem všech lesů jsou stromy. Životní strategie stromů spočívá v tom, že rostou pomalu, avšak tak dlouho, dokud nejsou vyšší než ostatní rostliny. Na rozdíl od bylin, jejichž osud je rozhodnut během prvního roku, jsou dospívající stromky ohroženy na životě během prvních několika desítek let. Právě podmínky, v nichž strom zahajuje život jakožto semenáček a v nichž potom vyrůstá, mají základní a určující vliv na typ budoucího porostu.
V naší volné krajině jsou kromě lesů významnými součástmi také rozptýlené stromy, keře a jejich skupiny. Krásu lesů zvyšují lesní loučky, pastviny a křovité stráně. Nemají význam pouze estetický, ale jsou důležité i pro zpestření lesních společenstvech a udržení biologické rovnováhy.
Největší rozmanitostí se však v tomto prostředí může pochlubit okrajová část lesa, která je příkladem ekotonu, tedy rozhraní mezi dvěma ekosystémy. Okraj lesa se liší od vnitřních částí porostu nejen druhovou skladbou, ale i vzrůstem a vzhledem jednotlivých stromů a keřů. Odlišné světelné a tepelné podmínky vyhovují zejména mnoha druhům listnatých dřevin. Větve okrajových stromů jsou odspodu zelené, dřevo i kořenový systém jsou od mládí otužovány působením nepříznivých klimatických činitelů (sníh, jinovatka, přímé oslunění apod.) a jsou proti nim daleko odolnější než stromy vnitřní části lesa. Okraj lesa se tak stává z hlediska ochrany lesa nejcennější částí porostu.
Okraj lesa právě na tomto místě, s překrásným pohledem na zámek, se stal místem pravidelných slavnostních ukončení honů konopišťských myslivců, tzv. výřadů.
Myslivost na Konopišti má více jak stoletou tradici. Koncem 19. století se proslavil majitel zdejších revírů, arcivévoda František Ferdinand d´Este tím, že začal zvěř v revírech opravdu chovat a následně lovit. Od té doby byly hony na Konopišti známy nejen v Čechách, ale i daleko za našimi hranicemi. Po zestátnění zámku Konopiště došlo k mnoha proměnám i samotné myslivosti. V současné době patří honitby na Konopišti lesům České republiky, státnímu podniku a výkon práva myslivosti provádí Lesní závod Konopiště.
Lesní závod Konopiště obhospodařuje téměř 8000 ha honebních pozemků, které jsou rozděleny do pěti honiteb. Do těchto honiteb patří i dvě obory, Vlková a Třebenice, kde se chová daňčí a mufloní zvěř, v oboře Vlková také jelen sika Dybowského. Z této zvěře se každým rokem loví asi 600 kusů. Z drobné zvěře zůstává v honitbách dominantní bažant obecný. Lesní závod Konopiště odchová a vypustí do vlastních honiteb každým rokem přes 90000 kusů bažantích kuřat, z toho 1000 až 1500 kusů bažanta královského a 15000 kusů orebic. V průběhu lovecké sezóny se v posledních letech loví asi 40 až 50000 kusů zvěře.
Lovecká sezóna na drobnou zvěř začíná na samém konci října a končí posledním lednovým dnem následujícího roku. Lesní závod zajišťuje 60 až 65 honů na drobnou zvěř, zejména pro zahraniční lovecké hosty. Myslivecká práce tvoří v rámci závodu téměř 20 procent objemu činnosti.
Převážnou činnost závodu však představuje lesnické hospodaření, o kterém pojednává zastávka č. 11. Nejdříve však navštívíme louky u sochy Sapfó.